Do závodu Harmonika jsem přišel v roce 1963, jako pracovník do výroby akordeonů. V to době se zde ještě kytary nevyráběly. Asi pojednom roce jsem nastoupil na základní vojenskou službu. Po návratu z vojny již Harmonika navázala spolupráci s ČSHN v Hradci Králové. To se začala vyrábět malá piánka. V té samé době začaly první pokusy o výrobu kytar. Nejprve to byly takové ty katary kombinované se zesilovačem a rádiem. Byla to svým způsobem taková rarita a kytara se jmenovala Big-Beat. Mnoho se však těchto dvou nástrojů nevyrobilo, neboť se moc na trhu neujmuly.
      Od výroby akordeonů jsem přešel na výrobu kytar. Protože se harmoniky vyráběly v Hořovicích u Štěpánků, v bývalé truhlárně a tam nebylo mnoho místa, začala tato výroba v Cerhovicích. To byla taková malá dílna, která patřila k Harmonice a říkalo se jí Elektrofinika. Zde se vyrábala ta malá piánka, kytara Big-Beat a pak i snímače Brilant. V době mého příchodu se akorát začala vyrábět malá klasická akustická kytara, tzv. 514-ka. Byla to jediná kytara, která se zde vyráběla. Vyrobilo se ji docela hodně, bylo to asi 100 kusů denně. Ty se následně osazovali těmi snímači Brilant a kytara se jmenovala Axa. Zde jsem také začal pracovat ve výstupní kontrole kytar, kde jsem nakonec byl cca 5 let.
      Časem bylo nutné dostat veškerou výrobu „pod jednu střechu" a tak se začalo s výstavbou továrny. Byla to třípatrová moderní budova, kde v přízení byla dřevovýroba pro všechny druhy nástrojů. Byly to akordeony, kytary, jeden čas i pianové rámy pro ČSHN HK a další doplňková výroba. V prvním patře byla modelárna, která patřila pod dřevovýrobu, ve druhém byly akordeóny a ve třetím kytary. V souvislosti se stěhováním do nové budovy docházelo k různým reorganizacím. Mě to také postihlo, neboť z výroby kytar jsem přešel do technologie akordeomů, kde jsem začal pracovat jako technolog. Dále jsem pracoval jako vedoucí přípravy výroby, kde jsem měl na starost konstrukci, technologii, přípravkáře. To už jsem ale měl na starost celou výrobu závodu Harmonika.
      Mezi tím se naplno rozeběhla spolupráce s vývojovým střediskem v ČSHN, který vedl pan Růžička. Výroba v praxi vypadala takto. Z vývoje z výstupní kontrolu ČSHN jsme dostali základní technický nákres (viz. ZDE) a vyrobenou kytaru. Tu jsme museli celou rozebrat na jednotlivé komponemty a ty postupně zdokumentovat detailním technickým výkresem. Podle něj se pak jednotlivé části vyráběly a ty se pak sestavovaly až do konečného vzhledu kytary. Na technických výkresech dlouhá léta pracoval jako vedoucí pan Ladislav Kaiser. Stejným způsobem se to dělalo i po revoluci. Například firma Jackson nám zaslala jednu kytaru a řekla, zda bychom ji byli schopni vyrábět, za jakých podmínek a jakou cenu. Ať jim uděláme nabídku. Výkresy nám prostě nikdy nikdo nedal, ani třeba firma Epiphone.
      Postupně do výroby začaly nabíhat vysokolubové kytary Marina, Basora, pak nízkolubové Diskant. Nakonec se začaly varábět pololubové kytary Tornádo, Speciál, Graziella, Alexandry málo, pak Rubín, Kolor a Studio. Speciál bylo vlastně takové modernizované Tornádo s docela nevydařenou hlavou, které jsme říkali „bolavá noha". Potom jsme po těžkém boji prosadili kytaru Diamant. Ona ta výroba byla rozdělana na výrobu plných kytar (tzv. placky) v Krnově a na lubové u nás v Hořovicích a tak nám výrobu plných zakazovali. Nám se ale moc líbil ten model Gibson Les Paul. Nakone jsme si ho tedy prosadili a stal se z něj jeden z nejúspěšnějších modelů Jolan. Vyráběl se velmi dlouho a zajímavostí je, že za celou dobu na něj nebyla jediná reklamace. Byla to také první kytara, která nepřišla z vývoje z ČSHN, ale byla výsledkem našeho vývoje. V té době jsem zde pracoval jako technolog přípravy výroby a vedle toho byl ještě technolog elektrofoniky pan Otakar Chmela. Cítili jsme, že nastala doba, kdy by to chtělo udělat něco „světového", prostě něco trochu jiného. Zahraniční kytara byla vzácností a tak jsme chtěli udělat něco pro ty nejnáročnější muzikanty. Trvalo zhruba rok, než se dostala do sériové výroby, což bylo někdy v roce 1979. Nedala se totiž dovést jaká-koli součástka a tak od kobylek, přes snímače, až po mechaniky, se muselo vše pracně vyrobit. Nejdříve se musela udělat technická dokumentace a z ní se následně díly vyráběly v kovovýrobě Amaty ve městě Stříbře. Zde se vyráběly kovové součástky pro všechny závody ČSHN.
      Dalšími modely to pak byl Onyx, Jantar a Strat. Modely Syrinx, Delta a další již spíše spadají do novodobé porevoluční historie ze začátku 90. let 20. století. Ve vývoji v Hořovicích za pana Stanislava Lysáka vznikalo mnoho dalších modelů, které ale nakonec neskončili ve velkovýrobě, jako třeba veleúspěšný Diamant.
      Svou pracovní kariéru jsem zakončil v roce 2007 odchodem do důchodu, kdy jsem dokončil likvidaci výroby firmy ELPRO-DELICIA.